Pozemková kniha odhaluje finanční příběh jednoho kračínského domu v 19. století
Dnes kolem starých domů v Kračíně procházíme bez většího přemýšlení. Každý z nich má však za sebou desítky, někdy i stovky let historie. Jejich obyvatelé se rodili, umírali, hospodařili, uzavírali sňatky, kupovali pozemky a někdy se také zadlužovali.
Právě jeden takový příběh se podařilo zachytit v pozemkové knize z druhé poloviny 19. století.
Historický zápis z let 1877 až 1878 nás přivádí k muži jménem Franz Anton Sandner. Z dokumentu vyplývá, že mu patřila polovina nemovitosti, která byla v následujících letech několikrát použita jako zástava za půjčky a pohledávky.
Z několika stručných úředních zápisů tak můžeme rekonstruovat období, kdy se finanční situace majitele tohoto domu postupně komplikovala.
Rok 1877: první zaznamenaná zástava
První záznam je datován do roku 1877.
V pozemkové knize bylo zapsáno zástavní právo na polovinu nemovitosti patřící Franzi Antonu Sandnerovi. Zástava se týkala částky 50 zlatých 50 krejcarů rakouské měny.
Současně bylo uvedeno tzv. simultánní ručení v dalších vložkách pozemkové knihy.
To znamená, že závazek nebyl zajištěn pouze touto jedinou nemovitostí, ale byl propojen také s dalšími majetkovými položkami vedenými v pozemkových knihách.
Pro historii domu je to důležitá informace.
Ukazuje, že Sandner nebyl pouze vlastníkem jedné samostatné usedlosti, ale jeho majetkové poměry byly propojeny s dalšími nemovitostmi.
Dluh vůči Davidu Löwymu
Ještě významnější je další zápis z 5. července 1877.
Na základě rozsudku c. k. okresního soudu ve Žluticích ze dne 8. května 1877 bylo zapsáno exekuční zástavní právo za pohledávku Davida Löwyho.
Tentokrát šlo o částku:
43 zlatých rakouské měny
K dluhu náležel také šestiprocentní úrok, počítaný od 13. dubna 1877, a náklady ve výši 1 zlatý 86 krejcarů.
Důležité je slovo exekuční.
Zápis tedy nebyl pouze dobrovolnou dohodou mezi věřitelem a dlužníkem. Pohledávka již byla předmětem soudního řízení a na základě rozsudku bylo možné dluh zajistit prostřednictvím nemovitosti.
Polovina nemovitosti patřící Franzi Antonu Sandnerovi se tak stala zárukou za jeho závazek.
Jen o několik dní později další půjčka
Příběh se však rychle komplikuje.
Dne 17. července 1877, tedy pouhých dvanáct dní po předchozím zápisu, bylo na základě notářského zápisu z 9. července vloženo další zástavní právo.
Tentokrát ve prospěch Josefa Hellera.
Výše pohledávky činila:
200 zlatých rakouské měny
K tomu byl sjednán šestiprocentní úrok a vedlejší náklady až do výše dalších 20 zlatých.
Pro majitele domu to již nebyla malá částka.
Během několika měsíců se tak na jeho majetku objevilo několik finančních závazků.
Je přitom zajímavé, že zatímco pohledávka Davida Löwyho vznikla v souvislosti se soudním rozhodnutím, závazek vůči Josefu Hellerovi byl založen na notářském zápisu.
To nám ukazuje dvě různé cesty, kterými se tehdy mohl finanční závazek dostat do pozemkové knihy.
Rok 1878: další dluh
Ani následující rok nepřinesl konec finančních problémů.
Dne 18. dubna 1878 bylo na základě vyrovnání před c. k. okresním soudem ve Žluticích zapsáno další exekuční zástavní právo.
Věřitelem byl Abraham Fischer.
Pohledávka činila:
55 zlatých 14 krejcarů
K tomu se připočítával šestiprocentní úrok od 9. srpna 1877 a náklady ve výši 5 zlatých 71 krejcarů.
Je pozoruhodné, že tento závazek se tedy vztahoval k období ještě před jeho zápisem do pozemkové knihy.
Pozemková kniha tak zachytila nejen samotný vznik závazku, ale i jeho následné právní zajištění.
Bochovská spořitelna a další velký závazek
Největší z uvedených pohledávek se objevuje v zápisu z 15. srpna 1878.
Tentokrát byla věřitelem Bochovská spořitelna a záložna.
Výše pohledávky dosahovala:
280 zlatých rakouské měny
I zde byl stanoven šestiprocentní úrok, tentokrát od 26. června 1878.
Kromě samotné jistiny se k dluhu připočítávaly také další náklady:
- procesní poplatek 3 zlaté,
- notifikační náklady 45 krejcarů,
- žalobní náklady 12 zlatých 33 krejcarů.
Celková finanční zátěž tak byla vyšší než samotných 280 zlatých.
Co se v domě tehdy dělo?
A právě zde začíná být historický dokument opravdu zajímavý.
Pozemková kniha nám přesně říká, kolik peněz bylo dluženo a komu, ale neříká nám, proč.
Nevíme tedy, zda Franz Anton Sandner peníze potřeboval na opravu nebo přestavbu domu, nákup pozemků, hospodářská zvířata, podnikání, vyrovnání dědictví nebo řešení předchozích dluhů.
Můžeme pouze konstatovat, že během velmi krátké doby se na jeho polovině nemovitosti objevilo několik zástavních práv.
Čtyři věřitelé během dvou let
Z dostupného zápisu můžeme vytvořit malý přehled:
| Rok | Věřitel | Pohledávka |
|---|---|---|
| 1877 | David Löwy | 43 zl. |
| 1877 | Josef Heller | 200 zl. |
| 1878 | Abraham Fischer | 55 zl. 14 kr. |
| 1878 | Bochovská spořitelna a záložna | 280 zl. |
Jen tyto čtyři uvedené pohledávky představují dohromady 578 zlatých a 14 krejcarů, a to ještě bez úroků a dalších nákladů.
K tomu je třeba připočíst první zaznamenanou zástavu ve výši 50 zlatých 50 krejcarů.
Nejde však o jednoduchý součet celkového zadlužení – jednotlivé zápisy mohly mít odlišný právní základ a některé mohly souviset s dalšími majetkovými vložkami. Přesto je zřejmé, že šlo o významnou finanční zátěž.
Co znamenalo 200 nebo 280 zlatých?
Pro dnešního člověka je těžké představit si skutečnou hodnotu těchto částek.
V roce 1877 či 1878 ještě platila rakouská měna založená na zlatém. Jeden zlatý se dále dělil na 100 krejcarů.
Přímý převod na dnešní české koruny by však byl zavádějící.
Mnohem zajímavější by bylo porovnat tehdejší dluhy s cenami nemovitostí, hospodářských zvířat, obilí nebo s běžnými výdělky.
Teprve tak bychom získali představu, co pro Franze Antona Sandnera znamenalo například 280 zlatých, které si zajistila Bochovská spořitelna.
Dům jako záruka
Všechny tyto zápisy mají jeden společný prvek.
Nemovitost.
Franz Anton Sandner mohl svůj majetek použít jako zástavu. Pro věřitele představoval dům a další nemovitý majetek jistotu, že pokud nebude dluh splacen, bude možné pohledávku vymáhat.
Pro Sandnera však zároveň znamenalo několik zástav riziko.
Čím více závazků bylo na jeho majetku zapsáno, tím složitější byla jeho finanční situace.
Pozemková kniha tak vlastně zachytila příběh člověka, který se během několika let dostal do sítě různých finančních závazků.
Kdo byl Franz Anton Sandner?
Jméno Franz Anton Sandner je nyní jedním z klíčů k dalšímu pátrání.
Matriky mohou zároveň pomoci určit, zda rodina Sandnerových žila v Kračíně již před rokem 1877 a co se s ní stalo později.
Dva roky, které změnily historii domu
Zápisy z let 1877 a 1878 představují pouze několik stran pozemkové knihy.
Přesto z nich vystupuje překvapivě živý příběh.
V roce 1877 se objevuje první závazek. Následuje soudní rozhodnutí a pohledávka Davida Löwyho. Jen o několik dní později další zástava ve prospěch Josefa Hellera.
V následujícím roce přibývá Abraham Fischer a nakonec Bochovská spořitelna a záložna s pohledávkou 280 zlatých.
Za pouhé dva roky tak byla polovina nemovitosti Franze Antona Sandnera zatížena několika významnými finančními závazky.
Historie domu pokračuje
Tyto zápisy ale představují pouze jednu kapitolu historie domu.
Pozemková kniha může obsahovat další záznamy z doby před rokem 1877 i po roce 1878. Právě v nich bychom mohli najít odpověď na nejdůležitější otázky:
Kdy byl dům postaven?
Kdo jej vlastnil před Franzem Antonem Sandnerem?
Proč Sandner potřeboval tolik půjček?
Došlo nakonec k prodeji domu?
Kdo jej získal po něm?
A především:
Co se s domem stalo v dalších desetiletích?
Příběh jednoho domu v Kračíně tak může být zároveň příběhem několika generací jeho obyvatel.
Dům není jen číslo popisné
Staré pozemkové knihy nám připomínají, že za každým číslem popisným se ukrývali skuteční lidé.
Franz Anton Sandner není dnes pravděpodobně známou historickou osobností. Přesto jeho jméno zůstalo zachováno v dokumentu, který po více než 140 letech umožňuje nahlédnout do jeho života.
Z několika řádků můžeme zjistit, komu dlužil peníze, jak vysoké byly jeho závazky a že jeho majetek byl používán jako jejich zástava.
A právě takové drobné archivní záznamy postupně skládají mozaiku historie Kračína.