Roky 1878–1882: Dluhy, dědictví a nové zástavy
Další zápisy v pozemkové knize ukazují, že v závěru 70. let 19. století byl dům a s ním spojené nemovitosti zatíženy několika finančními závazky. Pozemková kniha tak vedle samotných změn vlastnictví zachycuje také osudy lidí, kteří zde žili – jejich půjčky, dědictví i finanční obtíže.
Rok 1878 – pohledávka Wenzla Sandnera
Dne 12. října 1878 byl pod číslem 9164 proveden zápis, označený jako „vedlejší vložka“. Na základě dlužního úpisu z 1. října 1878 bylo zřízeno zástavní právo k pohledávce Wenzla Sandnera ve výši 200 zlatých rakouské měny, úročené šesti procenty ročně.
Zajímavé je, že pohledávka byla spojena s výměnkem, který byl již dříve zapsán pro Wenzla a Annu Sandnerovy. Pohledávka byla současně zajištěna také nemovitostí vedenou v jiné vložce pozemkové knihy, která zde vystupovala jako hlavní vložka.
Tento zápis ukazuje, že dům nebyl pouze místem bydlení, ale představoval také významnou majetkovou hodnotu, kterou bylo možné použít jako záruku při finančních transakcích.
Rok 1879 – dědictví rodiny Hellerovy
Dne 28. května 1879 došlo k další významné změně. Na základě postoupení ze dne 21. května 1879 a rozhodnutí c. k. okresního soudu ve Žluticích byla převedena hypoteční pohledávka ve výši 200 zlatých rakouské měny, úročená šesti procenty ročně.
Původním věřitelem byl Josef Heller. Po jeho smrti nebo v souvislosti s dědickým řízením přešla pohledávka na jeho děti:
- Maxmiliana Hellera – jedna čtvrtina,
- Fridricha Hellera – jedna čtvrtina,
- Karla Hellera – jedna čtvrtina,
- Annu Hellerovou – jedna čtvrtina.
Zápis nám tak nepřímo odhaluje existenci rodiny Hellerovy a zároveň ukazuje, že majetkové vztahy se v té době často přenášely z rodičů na děti prostřednictvím dědických řízení.
Rok 1880 – významná hypotéka
Dne 1. září 1880 byla na základě kupní smlouvy z 24. května téhož roku zřízena další zástava. Tentokrát šlo o poměrně vysokou částku 1 145 zlatých a 65 krejcarů rakouské měny.
Pohledávka byla zajištěna ve prospěch Josefa Hellera a byla úročena šesti procenty ročně. Vedlejší poplatky mohly dosáhnout maximálně dalších 60 zlatých.
Ve srovnání s předchozími částkami představuje 1 145 zlatých značnou sumu. Zápis proto naznačuje, že v tomto období docházelo k významnější majetkové transakci – pravděpodobně související s koupí nebo převodem nemovitosti.
Pro historii domu je tento zápis důležitý také proto, že ukazuje pokračující vazbu nemovitosti na rodinu Hellerovu, která se v pozemkové knize objevuje již v předchozích letech.
Rok 1881 – další věřitelé z rodiny Urbanovy
Dne 26. července 1881 byla na základě notářského zápisu z 29. dubna 1881 a dalšího prohlášení z 18. července zřízena nová zástava ve výši 350 zlatých rakouské měny.
Pohledávka byla rozdělena mezi tři nezletilé osoby:
- Ambrose Urbana – jedna třetina,
- Annu Urbanovou – jedna třetina,
- Julii Urbanovou – jedna třetina.
Pohledávka byla opět úročena šesti procenty ročně a vedlejší poplatky mohly činit nejvýše 30 zlatých.
Pozoruhodná je především skutečnost, že šlo o nezletilé dědice či oprávněné osoby. Pozemková kniha tak zachycuje nejen ekonomické vztahy, ale také rodinné vazby a právní ochranu majetku nezletilých dětí.
Zápis zároveň stanovuje, že tato pohledávka měla přednost před starší pohledávkou Josefa Hellera ve výši 1 145 zlatých a 65 krejcarů, evidovanou pod C položkou 13.
To znamená, že pokud by došlo k prodeji nebo nucenému zpeněžení nemovitosti, pohledávka rodiny Urbanovy měla být uspokojena před pohledávkou Josefa Hellera.
Konec roku 1881 – Karl Heller přebírá část pohledávky
Další zápis pochází z 29. listopadu 1881. Na základě dědického listu c. k. okresního soudu ve Žluticích ze 7. července 1881 byla na Karla Hellera převedena část původní hypoteční pohledávky.
Jednalo se o částku 50 zlatých rakouské měny, opět úročenou šesti procenty ročně.
Tento zápis navazuje na dědické rozdělení pohledávky z roku 1879 a ukazuje, že jednotlivé části majetku a pohledávek se mohly mezi dědici dále převádět.
Rok 1882 – další exekuční řízení
Do historie domu zasahuje také zápis ze dne 14. ledna 1882. Na základě rozsudku c. k. okresního soudu ve Žluticích z 21. prosince 1881 bylo zřízeno exekuční právo k pohledávce ve prospěch osoby uvedené v knize pravděpodobně jako Dr. Josef Japp/Jappa.
Přesné jméno i výše pohledávky jsou v dochovaném zápisu obtížně čitelné. Samotná skutečnost, že se zde objevuje exekuční právo, je však významná.
Naznačuje totiž, že na přelomu let 1881–1882 se majetkové poměry spojené s domem dostaly do další právní fáze. Nemovitost již nesloužila pouze jako běžné zajištění půjček, ale byla předmětem soudního a exekučního řízení.
Co nám tyto zápisy říkají o životě domu?
Záznamy z let 1878–1882 představují poměrně dramatické období v historii domu. Během několika málo let se zde vystřídaly pohledávky a zástavy spojené s několika rodinami – Sandnerovými, Hellerovými a Urbanovými.
Opakovaně se objevují částky ve stovkách až více než tisíci zlatých a úroková sazba 6 % ročně, která byla v tehdejší době běžným, ale zároveň významným finančním závazkem.
Pozemková kniha tak odhaluje svět 19. století, ve kterém dům nebyl pouze stavbou a místem bydlení. Byl také majetkem, zárukou, předmětem dědictví a nástrojem k zajištění půjček.
Za každým z těchto stručných úředních zápisů se přitom skrýval konkrétní lidský příběh – rodiny, které potřebovaly peníze, dědicové rozdělující majetek, nezletilé děti, jejichž podíly bylo třeba právně chránit, i věřitelé, kteří se domáhali svých pohledávek.
Rok 1882 proto zatím nepředstavuje konec tohoto příběhu. Naopak. Další zápisy v pozemkové knize mohou ukázat, zda se nemovitost dostala do rukou nového majitele, zda byly starší dluhy splaceny, nebo zda pokračovaly exekuční a hypoteční zápisy.
Právě další stránky pozemkové knihy tak mohou odhalit další kapitolu historie domu – tentokrát již na pozadí posledních desetiletí Rakouska-Uherska.