První záznam je datován 24. února 1850 a odkazuje na kupní smlouvu uzavřenou již 20. března 1849.
Na základě této smlouvy byl do pozemkové knihy zapsán výměnek pro Wenzla Sandnera a Annu Sandnerovou. Výměnek byl přitom velmi důležitou součástí tehdejších převodů usedlostí a domů.
Nešlo pouze o finanční částku. Výměnek představoval především zajištění dalšího života původního vlastníka či jeho rodiny poté, co byla nemovitost převedena na nového majitele. Výměnkář měl zpravidla nárok na bydlení, stravu, topení, případně další naturální nebo peněžní plnění.
V tomto případě tedy můžeme předpokládat, že Wenzl a Anna Sandnerovi měli na nemovitosti zajištěné své právo prostřednictvím výměnku. Samotný zápis odkazuje na odstavec 5 kupní smlouvy z roku 1849, kde byly podmínky výměnku přesně stanoveny.
Pozemková kniha nás tak přivádí do situace, která byla na venkově 19. století velmi běžná: nemovitost přešla na nového držitele, zatímco předchozí generace si v ní prostřednictvím výměnku zajistila další živobytí.
Dům jako záruka půjčky
O dvacet let později se v knize objevuje další zajímavý zápis.
Dne 28. února 1870 bylo na základě uznání dluhu z 26. února 1870 vloženo zástavní právo ve prospěch Leopolda Kliebera.
Pohledávka činila:
18 zlatých 97 krejcarů rakouské měny,
a byla zatížena 6% ročním úrokem.
Zástavní právo se přitom vztahovalo na výměnek náležející Wenzlu Sandnerovi.
To je velmi zajímavý detail. Výměnek, který měl původně sloužit jako zabezpečení životních potřeb Wenzla Sandnera, se tak zároveň stal předmětem zajištění dluhu.
Pozemková kniha navíc uvádí, že současně existovalo ručení také v jiné pozemkové knižní vložce. Jednalo se tedy o tzv. simultánní zajištění, kdy jedna pohledávka byla zajištěna více nemovitostmi nebo právními zápisy.
Další dluh: 110 zlatých pro Mosese Herrmanna
Finanční problémy zřejmě pokračovaly.
Dne 10. ledna 1872 byl na základě platebního rozkazu c. k. krajského soudu v Chebu z 1. prosince 1869 zapsán další zástavní nárok.
Tentokrát šlo o pohledávku Mosese Herrmanna ve výši 110 zlatých rakouské měny.
Dluh byl zatížen:
- 6% ročním úrokem od 16. listopadu 1869,
- třetinou procenta provize,
- soudními náklady ve výši 2 zlatých 5 krejcarů,
- dalšími náklady ve výši 7 zlatých 42 krejcarů.
I tento dluh byl zajištěn na výměnku náležejícím Wenzlu Sandnerovi.
Co nám tento zápis říká?
Z dnešního pohledu může být překvapivé, že předmětem zástavy nebyl pouze samotný dům nebo pozemek. Zastavena mohla být také konkrétní majetková práva, například právě výměnek.
Zápis navíc ukazuje, jak rychle mohl v 19. století narůstat dluh v důsledku úroků, provizí a soudních nákladů.
Exekuce přichází v roce 1872
Situace se ještě více vyhrotila o několik měsíců později.
Dne 22. března 1872 bylo na základě stejného platebního rozkazu chebského krajského soudu zapsáno exekuční zástavní právo na částku 50 zlatých z pohledávky Mosese Herrmanna.
Zápis tak naznačuje, že pohledávka nebyla pouze dobrovolně zajištěna, ale dostala se již do exekuční fáze.
V pozemkové knize se tím začíná rýsovat obraz člověka, jehož majetková situace nebyla jednoduchá. Výměnek, který měl původně představovat jistotu, byl postupně zatížen několika pohledávkami.
Bochovská spořitelna a další půjčka
Další zápis pochází z 8. února 1876.
Tentokrát byla na základě dlužní listiny ze 6. února 1876 vložena zástava ve prospěch Bochovské spořitelny a záložny.
Pohledávka činila:
146 zlatých 22 krejcarů rakouské měny
a byla sjednána s 7% ročním úrokem.
Tentokrát se jednalo o zajištění poměrně vysoké částky. Pro srovnání – předchozí pohledávka Leopolda Kliebera činila necelých 19 zlatých a dluh Mosese Herrmanna 110 zlatých.
Zajímavé je, že spořitelna měla své zajištění rozloženo současně do celé řady pozemkových knih. V zápisu jsou uvedeny vložky 16, 26, 29, 30, 39, 40, 43 a 47, vždy s příslušným zápisem C pol. 2.
Nemovitost tedy nebyla izolovaným majetkem. Její finanční závazky byly propojeny s dalšími nemovitostmi a pozemkovými knihami.
Rok 1877: další exekuční zástava
Další zápis pochází z 5. července 1877.
Tentokrát se jednalo o pohledávku Davida Löwyho ve výši 40 zlatých rakouské měny, s 6% úrokem od 13. dubna 1877.
Zástavní právo vzniklo na základě rozsudku c. k. okresního soudu ve Žluticích ze 4. května 1877 a následného postoupení ze dne 23. května 1877.
To je další důležitý okamžik v historii domu.
Už se zde nejedná pouze o běžné soukromé půjčky. Do příběhu vstupuje soudní rozhodnutí a exekuční zástavní právo.
Co nám pozemková kniha o domě prozrazuje?
Z několika stručných úředních zápisů se před námi skládá poměrně plastický obraz života v domě v průběhu 19. století.
V roce 1849 byl dům či příslušná nemovitost převedena na základě kupní smlouvy. Součástí převodu bylo zajištění výměnku pro Wenzla a Annu Sandnerovy.
O dvě desetiletí později se však začínají objevovat finanční závazky. V roce 1870 vzniká zástavní právo pro Leopolda Kliebera. Následuje pohledávka Mosese Herrmanna, která se v roce 1872 dostává až do exekučního řízení.
V roce 1876 se objevuje významná půjčka od Bochovské spořitelny a záložny a o rok později další exekuční zástava ve prospěch Davida Löwyho.
Časová osa
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1849 | Uzavřena kupní smlouva |
| 1850 | Zapsán výměnek pro Wenzla a Annu Sandnerovy |
| 1870 | Zástava pro Leopolda Kliebera – 18 zl. 97 kr. |
| 1872 | Pohledávka Mosese Herrmanna – 110 zl. |
| 1872 | Exekuční zástava na dalších 50 zl. |
| 1876 | Zástava pro Bochovskou spořitelnu – 146 zl. 22 kr. |
| 1877 | Exekuční zástava pro Davida Löwyho – 40 zl. |